Historie uchovaná ve skle

Zavařovačky možná nejsou nejatraktivnějším zbožím, ale bez nich by dějiny lidstva možná vypadaly jinak. Od Napoleona až po váš jídelní stůl – uchovávání a přeprava potravin ve skle mají víc než 200letou tradici.

Platí to i pro obyčejnou zavařovací sklenici, která se navzdory mohutnému pokroku v téměř všech oblastech každodenního života za posledních tisíc let skoro nezměnila. Ale kam sahají její kořeny a proč si vlastně lidé zvolili sklo?

Historie skla začíná kolem roku 4000 př.n.l.; z té doby pochází nejstarší nálezy vyrobené lidskou rukou. Teprve o dvě a půl tisíciletí později se objevují duté nádoby ze skla. Zhotovovaly se potahováním pískového základu roztaveným sklem, čímž po utuhnutí vznikl tvar umožňující skladování nejrůznějších věcí.

Další velká inovace se odehrála ve Velké Británii, kde jistý pan Ashley z obce Castleforde vynalezl poloautomatický stroj, který zvládal vyrobit 200 lahví za hodinu. Na tehdejší dobu to bylo neuvěřitelné množství, rychlost výroby v Ashleyho továrně se rázem ztrojnásobila. Pokrok se ovšem hned tak nezastavil, jelikož už o 20 let později Michael Owens z amerického Illinois zkonstruoval plně automatizovaný stroj chrlící 2500 lahví za hodinu. Spotřebitelská revoluce mohla začít.

Od té doby se skleněné nádoby staly běžnou výbavou stovek milionů domácností. V čem vězí jejich popularita? Sklo je materiál, který nereaguje na své okolí, jinými slovy je inertní. To znamená, že styk se sklem nijak nemění složení ani strukturu látek v něm uchovaných. Tato vlastnost hraje důležitou roli při skladování potravin. Dobře uzavřená zavařovačka je vzduchotěsná, což uvnitř uloženým potravinám umožňuje zůstat dlouhou dobu v perfektním, chutném stavu. Díky rozmanitosti tvarů a velikostí sklenic se v nich dá uchovávat prakticky leccos, od lesních plodů po kuřecí stehýnka.

Více zavařovacích tipů naleznete zde.